Jak se dělají zubní protézy? Celý proces od návrhu po nasazení

Když ztratíte několik zubů, už nejde jen o to, jak vypadáte ve zrcadle. Každý chybějící zub mění způsob, jakým žvýkáte, mluvíte a dokonce i jak se cítíte. Zbývající zuby se přetěžují, čelist se mění, a s ní i tvář. Zde přichází na řadu zubní protéza - nejen jako náhrada, ale jako obnova kvality života. Ale jak se vlastně tyto protézy dělají? Nejde jen o vyříznutí tvaru a nasazení. Je to komplexní, přesná a osobní výroba, která trvá týdny a zahrnuje několik kroků, které si vysvětlíme krok za krokem.

První krok: Diagnostika a příprava

Předtím, než se začne něco dělat, musí zubař zjistit, co přesně potřebujete. Není stejné, jestli ztratíte jeden zub nebo celou čelist. Zubař provede vyšetření - přehled o stavu zbylých zubů, dásní a čelisti. Používá rentgen nebo 3D sken, aby viděl, jak je kost pod dásněmi. Pokud je kost příliš tenká, může být potřeba její posílení - například přes kostní transplantaci. To ale není součástí výroby protézy, ale přípravná fáze.

Poté se vyrobí otisk vaší čelisti. To je první skutečný kontakt s protézou. Použije se speciální hmota, kterou vložíte do úst. Její teplota je tělesná, a proto není nepříjemná. Ale musíte zůstat klidně pět až deset minut, aby se hmota pečlivě uložila do každého tvaru, každého záhybu dásní. Tento otisk je základ všeho dalšího.

Druhý krok: Přesný model a testovací protéza

Otisk se pošle do zubní laboratoře, kde ho zubní technik promění v pevný model. Používá speciální gips nebo polymerní materiál, který přesně kopíruje vaši ústní dutinu. Na tomto modelu začíná výroba. Nejprve se vytvoří tzv. testovací protéza - zvaná také „přípravná“ nebo „zkušební“ protéza.

Tato protéza není konečná. Je zhotovena z měkkého, snadno upravitelného plastu. Její úloha je jasná: ukázat, jak se protéza bude chovat ve vašem ústě. Zubař vás požádá, abyste ji nosili několik dní. Během toho se dívá na to, jak se protéza drží, jestli vám nesedí na dásních, jestli vám neboří, jestli vám nebrání mluvit nebo žvýkat. Všechny tyto drobnosti se zaznamenávají a protéza se upravuje - někdy i několikrát.

Tady je místo, kde se většina lidí vzdává. Vypadá to, že to bude trvat věčně. Ale právě tato fáze je ta, která zabraňuje problémům později. Když se protéza nevyrobí správně na začátku, budete mít bolesti, vředy nebo ztrátu důvěry ve výsledek.

Třetí krok: Výběr zubů a barvy

Po úspěšném testu přípravné protézy přichází čas na výběr zubů. Nejde jen o to, které zuby budou chybět. Jde o to, jak budou vypadat. Zubař s vámi spolu vybírá tvar, velikost a barvu. Je důležité, aby se protéza přizpůsobila vašemu věku, pohlaví a dokonce i výrazu tváře.

Nejde o to, mít nejbílejší zuby na světě. Pokud jste 65letý muž, který nikdy neměl bílé zuby, nebudete vypadat přirozeně s bílými zuby, jako byste je koupili v reklamě. Zubař používá barevnou škálu - od přirozeně šedavého do jasně bílého - a vybírá ten, který nejlépe odpovídá vašim zbylým zubům nebo vašemu původnímu vzhledu. Pokud máte všechny zuby ztraceny, vybírá se barva podle vašeho pletu, věku a životního stylu. Někdo chce přirozenější, někdo více „bílou“ úsměv.

Zuby se zpracovávají z vysokokvalitního akrylového plastu nebo keramiky. Akryl je lehčí, levnější a snadněji opravitelný. Keramika je tvrdší, odolnější a vypadá přirozeněji, ale je dražší a může být křehká, pokud je protéza špatně navržená.

Čtvrtý krok: Výroba konečné protézy

Když je všechno vybrané, začíná se vyrábět konečná protéza. Technik v laboratoři začíná s výrobními modely. Nejprve se vytvoří základ - základna protézy, která se bude dotýkat dásní. Tato základna je vyrobena z akrylového plastu, který je přizpůsobený vašemu otisku. Poté se do ní vloží vybrané zuby - každý pečlivě na správné místo, pod správným úhlem, s přesnou orientací, aby se vám při mluvení nezvedaly, nebo nebránily žvýkání.

Poté se protéza vloží do speciálního zařízení, které ji zpevňuje pod tlakem a teplotou. Tento proces se jmenuje „polymerizace“. Je to jako pečení - jen místo pečiva se peče vaše protéza. Pokud je teplota špatná nebo tlak nedostatečný, protéza se zkroutí nebo se nezpevní dostatečně. Výsledek by byl nepoužitelný.

Po zpevnění se protéza odstraní z formy, ořízne se přebytečný materiál, vyhladí se povrch a poliruje se. Konečný výsledek musí být hladký jako zrcadlo - žádné hrany, žádné drsnosti. Pokud byste měli na protéze i nejmenší nerovnost, mohla by způsobit vředy, které by vás trápily týdny.

Pátý krok: Nasazení a přizpůsobení

Když je protéza hotová, přijde čas na poslední krok - nasazení. Přijdete do ordinace, zubař vám protézu vloží do úst. První chvíle jsou nejčastěji nepříjemné. Může se zdát, že je protéza příliš velká, že vám brání mluvit, že vás to drží jako kdybyste měli v ústech kousek pěny. To je normální. Vaše svaly a dásně potřebují čas, aby se k ní přizpůsobily.

Zubař vám vysvětlí, jak ji vložit a vyjmout, jak ji čistit a jak se o ni starat. Většina lidí si na to zvykne během dvou až čtyř týdnů. Někteří potřebují ještě více. Ale pokud vám protéza způsobuje bolest, nebo vás z ní „vypadává“ při mluvení, musíte se vrátit. Zubař může provést drobné úpravy - lehce vybrat materiál, upravit hranu, zvýšit tlak na určité místo. To vše je možné, protože akryl je snadno upravitelný.

Šestý krok: Dlouhodobá péče

Protéza není „nastav si a zapomeň“. Potřebuje pravidelnou péči. Každý den ji čistíte speciální kartáčkem a čisticími tabletami. Nikdy ji nenechávejte v suchu - vysuší se a ztratí tvar. Ukládejte ji ve vodě nebo ve speciálním roztoku. Při spánku ji vždy vyjměte. Dásně potřebují odpočinek.

Každých šest až dvanáct měsíců se vraťte na kontrolu. Zubař zkontroluje, zda protéza stále dobře sedí. S časem se kost pod dásněmi mění - člověk stárne, kost se ztenčuje. To znamená, že protéza se může začít pohybovat. Pokud se to stane, může být potřeba ji „přizpůsobit“ - přidat materiál na základnu, aby znovu přiléhala. Toto se jmenuje „reline“ a je běžná úprava, která se dělá každých pět až deseti let.

Protéza nemusí být věčná. Průměrná životnost je 5-10 let. Pokud se některý zub zlomí, nebo pokud se základna poškrábe, může se opravit. Nevyhazujte ji, jen protože „to už je staré“. Často je levnější ji opravit než koupit novou.

Co se stane, když protézu necháte na dlouho v ústech?

Někteří lidé si protézu nechávají na noc - ne proto, že nevědí, že by měli vyjmout, ale proto, že se jim zdá, že to „přijde snadněji“. To je velká chyba. Dásně potřebují odpočinek. Když protézu nosíte 24 hodin denně, dásně se zánětlivě zvětšují, mohou vzniknout vředy, infekce, a dokonce se může začít měnit tvar čelisti. To pak znamená, že protéza vás už neudrží - a musíte ji vyměnit. A to je drahé.

Podobně, pokud protézu nečistíte, hromadí se na ní bakterie a plísně. Ty mohou způsobit nejen zápach z úst, ale i infekce v krku, hrtanu a dokonce v plicích. Lidé s protézami mají vyšší riziko pneumonie - a to přesně proto, že nečistí protézu.

Je lepší mít protézu nebo zůstat bez zubů?

Je to otázka, kterou si často kladou lidé, kteří se obávají, že protéza bude nepříjemná. Odpověď je jednoznačná: lepší je mít protézu. I když je první období těžké, ztráta zubů má trvalé následky. Bez zubů se čelist ztenčuje, tvář se „zhroutí“, mluvíte s šumem, nemůžete jíst tvrdé potraviny, a vaše celková výživa se zhoršuje. Mnoho lidí se s tímto stavem smíří - a pak se zhroutí i jejich důvěra, sociální život, i zdraví.

Protéza není ideál, ale je nejlepší řešení, které máme. Dnes se dělají tak přesně, že je těžké je odlišit od přirozených zubů. A když je správně vyrobíte a správně o ni pečujete, může vám sloužit desítky let - a vrátit vám nejen úsměv, ale i chuť k životu.